Zakarpatská Ukrajina - popis treku - Page 7

Čtvrtek 16. 8.

Se značným úsilím jsem se přinutila vstát, sbalit spacák. A když jsem na poradě skupiny zjistila, že vlastně nikam nepospícháme a vyrazíme až někdy v poledne, zase jsem ho rozbalila, zalezla do něj a pokusila se ten čas nějak proklímat. Ostatní se sušili u ohně, moc jsem je nevnímala. Napadlo mě srovnání s Norskem a nocí vyčerpání v Rondane – tam mi bylo asi hůř, ale noha mě nebolela.

Kolem poledne jsme se tedy opravdu sbalili a zahájili další sestup. Dnes se konečně udělalo hezky, bylo vidět. Na pěkné loučce jsme se na chvíli natáhli. Slunce se snažilo dohnat výpadek minulých dnů. Snažilo se skoro až moc. To tábořiště, kde jsme spali, nemělo dobrou vodu. Jen o kus níž byl jakýsi pramen na pastvině, ne zrovna důvěryhodný k pití bez převaření. Večer i ráno jsme ještě uvařili z dobré vody donesené z kempu, ale teď na sestup jsme už žádnou vodu neměli. No a jako na potvoru všude jen bukový les bez bylinného patra, ani borůvka, ani malina, ba ani nějaký ten šťavel nebo šťovík na osvěžení. Na otevřených travnatých pláních to samé – nic, co by se dalo aspoň cucat. Teprve těsně před samým dnem údolí rostlo pár malin a ostružin.

Tím údolím tekla řeka Mokrjanka a podél ní to bylo už jen pár kroků k malé hospodě, kde už seděl zbytek naší přechodové party. Dobelhala jsem se tam asi hodinu po nich. Tak honem doplnit tekutiny – boršč a nějaké plechovkové pití – před místní vodou jsme byli varováni. Ostatní si průběžně objednávali ústně tlumočený jídelní lístek čítající asi pět položek odshora až dolů. A pak výměna stráží – začali se trousit naši z autobusu, který mezitím dojel z Kvasů.

Hospoda stála na kraji vsi Usť-Čorná, kde jsme měli tábořit na fotbalovém hřišti. Hřiště bylo veliké, vysoká tribuna v dálce, primitivní záchody poblíž, voda pouze v řece.

Zakarpatská Ukrajina - celková mapa
Zakarpatská Ukrajina - trasy pochodu